Bouďák a dešťovka

čtvrtek 10. září 2009 09:20

Na zahradu mi vtrhli španěláci. Slimáci jako selátka. Mají jedinou výhodu, že neutíkají. Zkoušel jsem je i pojíst smažené s vajíčky, ale není to ono. Jsou poněkud tuzí.

Podobný pocit mám při konzumaci mořských plodů. Na první pohled ty různé potvůrky vypadají prapodivně a občas i přitažlivě. Ale žrát se to nedá! Když žvýkám gumu z penálu mé dcery, mám podobný pocit. Je to gumové. Kolegyně mi říkala, že se jí na zahradě zase přemnožili bouďáci. Tak jsem zajásal, protože název „bouďák“ je výstižný. To je ten šnek s boudou na zádech, co tak rádi jedí Francouzi. Ti ale jedí téměř všechno, co se kdy hýbalo. Bouďáka jsem ochutnal v Holandsku. Nejprve jsem dostal na talířku dlouhé tenké jehly a poté několik uvařených bouďáků. Pochopil jsem, že tenkou jehlou mám vytáhnout nohu z ulity, přiložené pečivo namáznout bylinkovým máslem a pochutnat si. No, moc mi to nechutnalo. Je to prostě gumový…

Neznám podrobně životní procesy španěláků, ale jsou úporní a kladou vejce. Právě teď pravidelně lezu po kolenou v trávě a ve stinných zákoutích hledám jejich hnízda. Pak sbírám nakladená vejce do skleničky a exportuji je do kontejneru. Na chemické postřiky či sůl příliš nevěřím. Přesněji věřím, ale jsem v jádru humanista. A vadí mi, když mě někdo osolí, tak to nečiním ani druhým.

Večer jsem seděl po sběru vajec v hospodě a objednal si jedenáctku. A soused u stolu mi poradil, ať si raději objednám dešťovku. Jedenáctka je moc sladká, dešťovka mi bude chutnat víc. Změnil jsem objednávku a dozvěděl se, že místní pijani říkají desítce dešťovka a pijí ji ve velkém. Vona by byla chuť i na plzeň, ale třicet korun je moc. Zejména, když pak v čím dál kratších intervalech stojíte u mušle a vracíte do oběhu to, co jste poměrně draze zaplatili. Přesto jsem byl rád, že jsem obohacen o dvě nová slůvka: bouďák a dešťovka. Budu je s chutí používat.

Na plakátovacích plochách na mě civí politici a političky, kteří by se rádi udrželi u koryt. Blbečci! Prý jim jde jen o lidi. Noviny nečtu, na televizi nekoukám a raději sbírám na zahradě španělská vejce. A až bude hotovo, čeká mě řada kulturních sklizní. V sobotu opět v Kuksu při vinobraní poteče z fontány místo vody víno. Vloni jsem to viděl na vlastní oči. Pít se to sice moc nedá, ale jako fór to je skvělý. Jako za časů Jeho excelence pana hraběte Šporka. Proto opravdu nechápu, že údajně prý stále hodně lidí neustále čučí na různé diskusní pořady v televizi a čekají na zázraky. Docela je lituji. Dávno nevěřím těm, kdo káží vodu, ale sami chlastají pouze dobré víno. Vyražte raději do přírody či mezi lidi. Je to velmi inspirativní…

Jen s čerstvým burčákem opatrně! Vloni jsem v Kuksu požil litr a půl a málem nedojel zpátky domů. Lépe řečeno dojel, ale v přeplněném vlaku vedle mě nikdo nechtěl z estetických důvodů stát. Navíc jsem i viditelně smrděl. Letos si možná s sebou preventivně přibalím i pampersky. Ale vše je relativní. Navíc si prý na podobné choulostivé situace mám zvykat, jak pragmaticky říká můj doktor. Bude to údajně stále častější (i bez burčáku). Člověk v pokročilém věku prý čím dál častěji netrefí či nedoběhne. A když náhodou doběhne, obvykle si zapomene sundat spoďáry. Máme se na co těšit! Život je pěkná kurva. Ale kdo by si alespoň teoreticky s pěknou kurvou občas hříšně nezadal…
Milan Lajdar

Poslední články autora

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.