Kdo (co) nejvíc smrdí?

pátek 25. prosinec 2009 10:02

Smrad je pojem abstraktní a relativní. Co jednomu smrdí, jinému může vonět. Protože závěr prosince vybízí k různému bilancování, ptám se po Smradu roku…

Mám však na mysli puch „hmatatelný“. Tedy čuchatelný. Nikoliv přirovnání o rybích hlavách a neodbytných hostech. Velmi výrazné puchy mají některé speciální sýry. Konkrétní případ nádherně popsal Jerome Klapka Jerome v Knížce Tři muži ve člunu v kapitole Výhody sýra jako spolucestujícího. Šlo o to, že přítel požádal přítele, aby mu převezl pár sýrů z Liverpoolu do Londýna… Jeden cestující ve vlaku, majitel pohřebního ústavu, dokonce prohlásil, že mu odér jaksi připomíná zesnulé batole. Nakonec byly sýry zakopány v jednom přímořském letovisku a od té doby se tam sjížděli léčit souchotináři a vůbec lidí slabí na prsa…

Jako kluk jsem získal tajný recept na neuvěřitelný smrad. Olomoucké syrečky se dají do sklenice, zalijí pivem a řádně utěsní. Zhruba za čtrnáct dní, když vše pořádně zkvasí, získáte smrad jako z pekla. Vyzkoušel jsem to na sousedech, když jsem jim skleničku přiložil k okénku do spíže. Zafungovalo to stoprocentně! Nejprve vynosili celou spíš, pak ji desinfikovali a dvakrát nabílili. Nic nepomohlo. Poté pátrali i okolo domu. Naštěstí jsem sklenici včas odstranil, takže dodnes tápou, co to vlastně tehdy tak zapeklitě smrdělo. Ona nakonec stačí i malá zahnívající myš, kterou vám kočka přinese polomrtvou do bytu a hlodavec zaleze pod sporák zdechnout. Stačí pár dní v teple…

Rozkládající se tělo páchne fakt hanebně. Je to takový vtíravý navinulý puch, který nesmrdí na plný koule, ale tím víc připomíná rozklad, zmar, smrt a nicotu. Za války si toho vojáci v zákopech užili zajisté habaděj. Nám pak stačilo, když v Praskačce ve velkém sušili krev z jatek. Když byl správný tlak a vhodný vítr, dusili jsme se tímto mrtvolným puchem až v Kratonohách či na opačném konci Hradce Králové.

Přes všechny zmíněné smrady však mám tip na favorita. Nejvíc, a to zcela odporným, vlezlým a nepopsatelný způsobem smrdí hovno psa hřivnatého, který je rozšířen od Brazílie po severní Argentinu. Když jsem točil seriál o zoologických zahradách, šlápl jsem do lecčehos. Nic však dosud puch psa hřivnatého nepřekonalo. Stačí jen lehce zvolna nasát… Nebo máte lepší tip?
Milan Lajdar

Poslední články autora

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora