Kdo (co) nejvíc smrdí?

pátek 25. prosinec 2009 10:02

Smrad je pojem abstraktní a relativní. Co jednomu smrdí, jinému může vonět. Protože závěr prosince vybízí k různému bilancování, ptám se po Smradu roku…

Mám však na mysli puch „hmatatelný“. Tedy čuchatelný. Nikoliv přirovnání o rybích hlavách a neodbytných hostech. Velmi výrazné puchy mají některé speciální sýry. Konkrétní případ nádherně popsal Jerome Klapka Jerome v Knížce Tři muži ve člunu v kapitole Výhody sýra jako spolucestujícího. Šlo o to, že přítel požádal přítele, aby mu převezl pár sýrů z Liverpoolu do Londýna… Jeden cestující ve vlaku, majitel pohřebního ústavu, dokonce prohlásil, že mu odér jaksi připomíná zesnulé batole. Nakonec byly sýry zakopány v jednom přímořském letovisku a od té doby se tam sjížděli léčit souchotináři a vůbec lidí slabí na prsa…

Jako kluk jsem získal tajný recept na neuvěřitelný smrad. Olomoucké syrečky se dají do sklenice, zalijí pivem a řádně utěsní. Zhruba za čtrnáct dní, když vše pořádně zkvasí, získáte smrad jako z pekla. Vyzkoušel jsem to na sousedech, když jsem jim skleničku přiložil k okénku do spíže. Zafungovalo to stoprocentně! Nejprve vynosili celou spíš, pak ji desinfikovali a dvakrát nabílili. Nic nepomohlo. Poté pátrali i okolo domu. Naštěstí jsem sklenici včas odstranil, takže dodnes tápou, co to vlastně tehdy tak zapeklitě smrdělo. Ona nakonec stačí i malá zahnívající myš, kterou vám kočka přinese polomrtvou do bytu a hlodavec zaleze pod sporák zdechnout. Stačí pár dní v teple…

Rozkládající se tělo páchne fakt hanebně. Je to takový vtíravý navinulý puch, který nesmrdí na plný koule, ale tím víc připomíná rozklad, zmar, smrt a nicotu. Za války si toho vojáci v zákopech užili zajisté habaděj. Nám pak stačilo, když v Praskačce ve velkém sušili krev z jatek. Když byl správný tlak a vhodný vítr, dusili jsme se tímto mrtvolným puchem až v Kratonohách či na opačném konci Hradce Králové.

Přes všechny zmíněné smrady však mám tip na favorita. Nejvíc, a to zcela odporným, vlezlým a nepopsatelný způsobem smrdí hovno psa hřivnatého, který je rozšířen od Brazílie po severní Argentinu. Když jsem točil seriál o zoologických zahradách, šlápl jsem do lecčehos. Nic však dosud puch psa hřivnatého nepřekonalo. Stačí jen lehce zvolna nasát… Nebo máte lepší tip?
Milan Lajdar

Poslední články autora

vladimir bosakděkuju...06:5827.12.2009 6:58:21
josef hejnaObčas mne vaše provokace pobaví,09:0226.12.2009 9:02:55
ViktorZapsáno pro paměť naší i budoucích…08:2726.12.2009 8:27:57
AnnaTaké simyslím seniore.22:3925.12.2009 22:39:19
senior"Sou věci14:3125.12.2009 14:31:42
JežíšNejvíc13:1025.12.2009 13:10:55
Josef KobylkaOpravdu vhodné téma pro vánoční svátkym které12:4825.12.2009 12:48:19
pilný čtenářPane Lajdare12:2425.12.2009 12:24:24

Počet příspěvků: 9, poslední 27.12.2009 6:58:21 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.