Je to celkem jasný. Kočka je osobnost jako taková a ve své společnosti snese rovněž pouze nezávislé a tolerantní osobnosti jako je ona sama. Kdežto psi jsou od přírody závisláci, kteří potřebují dohled a neustálý pocit psí smečky. Většina majitelů psů jsou sociálně odizolovaní lidé, obvykle s nějakou duševní retardací, kteří si uměle vyvolanou rolí psího „páníčka“ zvyšují zbytek svého sebevědomí. Je to podobné jako s majiteli aut. Kdo má malé péro, dává přednost velkým džípům, aby navenek dohnal to, co mu jinde chybí. Kdo má vše OK, raději si koupí menší, elegantní a pohodlný vůz.

Majitele psů bych rozdělil do tří kategorií:

- Ti, kteří psí oddanost a poslušnost potřebují k práci či k životu. Záchranáři, policejní psovodi, postižení. Zde pes najde své skutečné uplatnění a je to bez diskuze v pořádku.

- Duševní impotenti, kteří potřebují skutečně velkého, silného a divokého psa, aby měli koho ovládat a pes jim naopak dodával sílu i sebevědomí.

- Ostatní, kteří psa povýšili na součást svého já. Babičky, staří mládenci, pubertální holky… V jejich případě se ve skutečnosti neví, kdo je páníčkem. Chvíli vítězí pes, chvíli majitel / ka. Spadají sem zejména různí rozmazlení psi z měst se zdrobnělými jmény jako Josífek, Rozárka, Tintítko, Pudifousek apod. Obvykle spí se svými páníčky v jedné posteli, pravidelně si čistí zuby a když odejdou na věčnost, mají svůj mramorový pomník se jménem.

S kočkami je to jiné. Buď kočku respektujete, nebo vás nebude mít ráda. Vždy se přizpůsobuje majitel kočce, naopak to příliš nefunguje. Takový vztah vyžaduje toleranci, respekt, ale i vzájemné souznění. Vědecký tým z Velké Británie potvrzuje, že inteligentní lidé s normálním sebevědomím a srovnanými životními hodnotami preferují kočky. Ti ostatní psi.

P. S. : Jsem milovníkem i majitelem kočky. I když je pravda, že ani dobře uleželej pes na česneku á la zvěřina není úplně špatnej…