Předkremační stav

sobota 1. květen 2010 09:29

Většina důchodců a důchodkyň se nachází v období předkremačním. Postupně se v něm ocitneme všichni, pokud se vůbec nějakého důchodu dožijeme, tak není nutné se kvůli tomuto pojmenování zlobit.

I můj věk mě občas štve. Ale ještě víc mě štvou právě ti všudypřítomní dědkové a báby, kteří škodí svému okolí. Stejně jako kuřáci! Ne proto, že ještě žijí, ale jak se chovají. O „krabech“ s holemi a berlemi jsem se už zmínil. A vadí mi ne proto, že mají hole a berle (bůh ví, jak na tom budu v jejich věku já), ale že se například výhradně cpou do ŠKOLNÍCH autobusů. To zdůrazňuji, protože předpokládám, že v důchodu mají dostatek času, aby mohli vyjet ke svému lékaři o půlhodinku dřív, nebo později.

Dosud jsem senilní dědky a báby omlouval. Jenže nebudu donekonečna omlouvat stařenu, které sice kouká parte z kapsy, ale u pokladny v obchodě mě neustálé píchá do žeber svým košíkem, lehce smrdí a chová se způsobem, že ji všichni obtěžují a zdržují, protože ONA SPĚCHÁ! Kampak asi? Do hrobu?

Mohl bych uvést další a další příběhy, kdy mě neurvalí důchodci bezdůvodně napadli, neomaleně předběhli, blokovali, provokovali a šikanovali. Jako by to jejich stáří byla nějaká nebetyčná zásluha a oni si díky ní mohli dovolit úplně všechno! Už jsem se ale naučil rány vracet. A občas již urputnou bábu rovněž hrubě odstrčím košíkem a dám jasně najevo, že stále mezi civilizovanými lidmi existují určitá pravidla slušného společenského chování a jejich porušování neomlouvá ani ten předkremační stav.

Nedivím se mladé generaci, že poslední dobou je vůči důchodcům negativní. Mohou si za to vesměs sami! Budu respektovat stáří, pokud neurvalí starci a nervózní stařeny budou respektovat i mě.

Nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Důstojným starcem byl pro mě například pan profesor Vladimír Vondráček, zakladatel české psychofarmakologie a skvělý popularizátor psychologie a psychiatrie. Nebo moje úžasná babička z venkova, která, pro mě bohužel, zemřela už ve věku 88 let, a stále zůstává v mých vzpomínkách skvělou a nedostižnou ženou, jakou jsem po ní už nikdy a nikde nepotkal. Milá, hodná, vtipná, chápající…

Respekt ke stáří je rovněž projevem civilizované společnosti. Pokud se však většina důchodců a důchodkyň chová způsobem JÁ, JÁ, JÁ – a po mně potopa, ať se nediví, že jim občas nějaká omladina dá jasně najevo, co si o nich myslí. Často mám chuť to udělat také!
Milan Lajdar

Poslední články autora

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora