Předkremační stav

sobota 1. květen 2010 09:29

Většina důchodců a důchodkyň se nachází v období předkremačním. Postupně se v něm ocitneme všichni, pokud se vůbec nějakého důchodu dožijeme, tak není nutné se kvůli tomuto pojmenování zlobit.

I můj věk mě občas štve. Ale ještě víc mě štvou právě ti všudypřítomní dědkové a báby, kteří škodí svému okolí. Stejně jako kuřáci! Ne proto, že ještě žijí, ale jak se chovají. O „krabech“ s holemi a berlemi jsem se už zmínil. A vadí mi ne proto, že mají hole a berle (bůh ví, jak na tom budu v jejich věku já), ale že se například výhradně cpou do ŠKOLNÍCH autobusů. To zdůrazňuji, protože předpokládám, že v důchodu mají dostatek času, aby mohli vyjet ke svému lékaři o půlhodinku dřív, nebo později.

Dosud jsem senilní dědky a báby omlouval. Jenže nebudu donekonečna omlouvat stařenu, které sice kouká parte z kapsy, ale u pokladny v obchodě mě neustálé píchá do žeber svým košíkem, lehce smrdí a chová se způsobem, že ji všichni obtěžují a zdržují, protože ONA SPĚCHÁ! Kampak asi? Do hrobu?

Mohl bych uvést další a další příběhy, kdy mě neurvalí důchodci bezdůvodně napadli, neomaleně předběhli, blokovali, provokovali a šikanovali. Jako by to jejich stáří byla nějaká nebetyčná zásluha a oni si díky ní mohli dovolit úplně všechno! Už jsem se ale naučil rány vracet. A občas již urputnou bábu rovněž hrubě odstrčím košíkem a dám jasně najevo, že stále mezi civilizovanými lidmi existují určitá pravidla slušného společenského chování a jejich porušování neomlouvá ani ten předkremační stav.

Nedivím se mladé generaci, že poslední dobou je vůči důchodcům negativní. Mohou si za to vesměs sami! Budu respektovat stáří, pokud neurvalí starci a nervózní stařeny budou respektovat i mě.

Nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Důstojným starcem byl pro mě například pan profesor Vladimír Vondráček, zakladatel české psychofarmakologie a skvělý popularizátor psychologie a psychiatrie. Nebo moje úžasná babička z venkova, která, pro mě bohužel, zemřela už ve věku 88 let, a stále zůstává v mých vzpomínkách skvělou a nedostižnou ženou, jakou jsem po ní už nikdy a nikde nepotkal. Milá, hodná, vtipná, chápající…

Respekt ke stáří je rovněž projevem civilizované společnosti. Pokud se však většina důchodců a důchodkyň chová způsobem JÁ, JÁ, JÁ – a po mně potopa, ať se nediví, že jim občas nějaká omladina dá jasně najevo, co si o nich myslí. Často mám chuť to udělat také!
Milan Lajdar

Poslední články autora

Ačap.Lajdar21:043.5.2010 21:04:55
Lída V.Napsal jste to21:043.5.2010 21:04:41
Blanka******************15:363.5.2010 15:36:49
ZuzkaLajdare, jste úchylnej blbec20:052.5.2010 20:05:53
SoninkaKonečně17:062.5.2010 17:06:30
blanka****************13:112.5.2010 13:11:10
HoralDíky Bohu žiju v jiném místě17:401.5.2010 17:40:16
ZetkaCo bude za x let?????16:301.5.2010 16:30:07
NaďaNedá se nic dělat,12:361.5.2010 12:36:48
NaďaMilý Pepe11:191.5.2010 11:19:04
PepePane Kobylko,10:471.5.2010 10:47:44
NaďaMilý Pepe,10:361.5.2010 10:36:48
Josef KobylkaMilý Pepe, IP: 72.9.152.xxx zapomněl jste, že10:331.5.2010 10:33:52
PepeTak nezamezí.09:571.5.2010 9:57:35
NaďaTaky nemám ráda paušalizování09:561.5.2010 9:56:05
PepeDobrá ironie. :-)09:541.5.2010 9:54:57

Počet příspěvků: 21, poslední 3.5.2010 21:04:55 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.