Z jednoho talíře

středa 11. srpen 2010 16:06

Do jaké míry si vpustíte domácí zvíře do soukromí? Když se můj kamarád rozvedl a nechtěl být se žádnou ženou, ani sám, bral si večer k sobě do bytu králíka z králíkárny. Jen tak. Koukali společně na televizi. Králík nežvaní, nic vám nevyčítá a na omak je krásně hebkej a plyšovej.

Soused na vsi zase jedl z jednoho talíře s kocourem. Tomu zejména chutnaly masové knedlíčky z polévky. I po mém bytě se prohání zvěř. Králík ráno a večer, kočka Eliška celý den. Umí si otevřít dveře, dojde se podívat na balkon a ráda se prochází i po okenním parapetu zevnitř i zvnějšku. Když něco jím, pravidelně vyskočí na stůl a přijde si očichat, co mám na talíři. Když se nedívám, tajně olízne máslo a strčí čumák i do okurkového salátu s mlékem. Nechci se pasovat na prasátko, tak dělám, že jsem si toho nevšiml. Zvířata na stůl nesmí. Jenže jí to zakažte, když je zvědavá, svéhlavá a neodbytná.

Občas u mě přespí i v posteli. Jenže se chová decentně a přichází i odchází zcela nenápadně. Zato psi mé nejmladší dcery, bostonští teriéři Rozárka a Fanda, se na návštěvě v bytě chovají jako neposlušní gauneři. Jsou přesvědčeni, že svět patří pouze jim a páníčkové jsou jejich trpěnými posluhovači. I když je venčím, nemám šanci příliš rozhodovat, na kterou stranu se půjde na procházku. Jdou tam, kam chtějí oni! Také jsem už zjistil, kam mizí všechny dobroty, které si dcera nechá naložit na talíř, i když vím, že je příliš nemusí. Například smažené rybí prsty. Vše mizí do dvou věčně hladových žebravých tlam pod stolem!

Většina mých kamarádů a kamarádek má zvířata ráda. Krysy, pískomily, králíky, kočky, psy, papouška či želvu… Každé zvíře má jméno a slaví nejen Vánoce, ale i datum narození či vstupu do domácnosti. A když se jede z dovolené, s dárky pamatujeme nejen na příbuzenstvo, ale také na naše zvířátka. Od moře krabičku olejovek, z Prahy nějakého sušeného Pražáka…

Přes všechny výhrady je společenství s domácími mazlíčky prospěšné pro obě strany. Zejména pro tu zvířecí. Takže už mám jen dva problémy:

Myši se ke mně do bytu zatím nenastěhovaly, tak Eliška aspoň prohání mouchy. Občas i nějakou uloví. Pohraje si s ní a kořist sežere. Ráda má i noční můry, které k nám občas zalétnou pootevřeným oknem. Budiž, když jí chutná! Jen nemám rád, když se stejným zápalem loví vosu či včelu. Když dostane žihadlo do tlapky, lze to možná přežít. Ale když jí jednou bodavý hmyz střelí žihadlo rovnou do tlamičky, to bude hukot! Zatím se to však naštěstí nestalo. Jenže jak mám vysvětlit kočce, že včely a vosy k žrádlu určené nejsou a navíc skrývají účinnou zbraň?

Za druhé mám problém se psy. Když zalezou do mé postele, často výrazně a intenzivně prdí. Jejich puch se popsat nedá: je to, jako když zkřížíte hnijící bahno s dobře vyzrálou mrtvolou a navrch přihodíte pár obzvláště odpudivých pikantních sýrů… Expertem je v tom zejména Rozárka. Jenže se u toho tváří, že ona vůbec nic, ale že bych se měl ovládat já, když mi dělá psí společnost. A vysvětlujte pak návštěvám (samozřejmě především dámským), že já jsem v tom zcela nevinně, neboť před hosty obvykle (zatím) tak příšerně neprdím…
Milan Lajdar
Fanda a Rozárka - prudiči a neuvěřitelní prdiči


Poslední články autora

paní sponkovákočka02:0217.8.2010 2:02:23
Renataa víte, co je divný?14:0613.8.2010 14:06:08
Edita SmotlachováAno, je to tak,09:3012.8.2010 9:30:46

Počet příspěvků: 3, poslední 17.8.2010 2:02:23 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.