Americká mise ve východních Čechách

čtvrtek 8. květen 2008 09:34

Je to neuvěřitelné, ale jako první přijeli do Hradce Králové 8. května 1945 američtí vojáci! Vše souviselo s údajným útěkem velitele armád Mitte (střed) polního maršála Ferdinanda Schörnera.

Ani pohyb Američanů v našem městě není dodnes přesně zmapován. Dá se ovšem předpokládat, že vše proběhlo pod záminkou osobního doručení kapitulačního rozkazu, neboť údajně nefungovalo vzájemné spojení. Dalším možným důvodem byl odvoz cenných německých dokumentů ještě před příjezdem Rudé armády na západní stranu fronty. Toto odvážné tvrzení je ovšem nutné brát s určitou rezervou. Řada archivních materiálů z té doby stále skrývá mnoho otazníků, nebo je nadále nepřístupná. Ale pusťme se do pátrání.

Na jaře 1945 se fašistické Německo již zmítalo v troskách. Berlínská pevnost byla pevně obklíčena Rudou armádou. U Torgau na Labi došlo 24. dubna 1945 k setkání Rudé armády a amerických vojsk. Předem bylo domluveno, kudy povede linie jednotlivých spojeneckých armád (trasa Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice). Stručná zpráva o posledních dnech skupiny armád Mitte, kterou v zajateckém táboře Garnisch sepsal 14. února 1947 generálleutnant Oldwig von Natzmer, poslední náčelník generálního štábu skupin armád Mitte, uvádí: Koncem dubna 1945 byla zřejmá beznadějnost válečného postavení německých jednotek na území protektorátu Čech a Moravy. V boji se však pokračovalo. Jednak se plnily rozkazy a také existovala slabá naděje, že dojde k roztržce uvnitř nepřátelské koalice. Věřilo se, že pak by se bývalé Československo drželo jako zástava a Německo by mohlo s ještě ne zcela poškozenými pomocnými prostředky vystupovat jako partner při jednání. Další snahou velení německých armád bylo, aby se při kapitulaci a rychlém přesunu dostalo prchající vojsko (v dokumentu se uvádí slovo prchající, nikoliv organizovaně ustupující) co nejvíce do zajetí západních mocností a co nejméně do ruského zajetí. V českém prostoru zůstával velký počet německého vojska všech zbraní i tisíce raněných. Proto se kapitulace oddalovala.

Bojová morálka zůstávala dobrá, i když se denně množily případy sběhnutí menších jednotek. V celkovém měřítku však nepředstavovaly velké ohrožení. Rozkazy se plnily jako dřív, oddíly byly plně v rukou velitelů, v zázemí panoval klid. Zásoby munice a pohonných hmot se sice tenčily, na bojovou činnost ale stačily. Železnice zůstávala v provozu a ještě začátkem května se po ní zásobovaly německé jednotky bez větších problémů. Rovněž potravin byl relativně dostatek. Kompletní situaci řídil vrchní velitel skupiny armád – polní maršál Schörner. Dokonce i odpor Čechů zůstával dle výpovědi nepříliš výrazný a omezoval se především na oblast Prahy. Jelikož skupina armád neměla jasný rozkaz, za stávajících podmínek se snažila co nejdéle udržet všeobecný stav z dřívější doby. Drobné ústupové operace se prováděly bez oficiálního schválení. Rychlost ústupu směrem na západ určovala 17. armáda, který zůstávala nejhlouběji na východě a bránila výraznějšímu postupu Rudé armády. Tempo však nemohlo být zrychleno, aby se ústup nezvrhl v bezhlavý útěk.

V poledne 7. května přišla z OKW (vrchní velení německé branné moci) z Mürviku radiová depeše. Oznamovala, že 9. května 1945 bude uzavřeno příměří v 8.00 hodin. Večer další depeše upřesnila čas na 0.00 téhož dne. Protože sdělení nebylo telefonicky potvrzeno, rozhodl se polní maršál F. Schörner svolat na hlavní velitelství armád Mitte (jídelna ve Velichovkách) zástupce jednotlivých německých armád. Současně se na ně obrátil s dotazem, zda budou pokračovat v boji. Odpovědi očekával 8. května po poledni. Také se hledala možnost, jak pokračovat v ústupových manévrech i za použití zbraní směrem na západ bez ohledu na příměří. Existovala reálná naděje, že by se přesun v krátké době částečně podařil. Večer 7. května byl vydán rozkaz ke zničení důležitých dokladů a k přípravě odsunu vojsk. 8. května 1945 promluvil Natzmer se zástupci německých armád (mimo 4. obrněné armády, jejíž velitel se nedostavil včas) o příměří. Nařídil, aby se boje zastavily 9. května v 0.00 hodin a aby oddíly zůstaly na dosaženém místě. Od tohoto času se již nesměly pohybovat. Všechny oddíly a štáby však měly volnou ruku, aby se na vlastní pěst dostaly tak daleko na západ, jak jen to bude možné. Cílem bylo, aby se co nejvíce německých vojáků dostalo bez ohledu na materiální ztráty mimo ruské zajetí. Dále generálleutnant oznámil, že velitelství skupiny armád se 8. května odpoledne přesune do Žatce. Také pronesl několik slov o ukončení války a o rozvrácení nadějí o budoucím osudu Říše. Se zástupci německých armád se krátce rozloučil i polní maršál Schörner.

Z Velichovek vyjeli Němci v tomto pořadí: vrchní velitel s ordonančním důstojníkem, šéf štábu s ordonančním důstojníkem, zásobovací skupina, spojovací jednotka. Oldwig von Natzmer uvádí, že zpočátku měla kolona pozvolné tempo. Potom se rychlost zvýšila a kolona se rozpadla. Kvůli započatému povstání byla nepoužitelná silnice Josefov - Mladá Boleslav - Litoměřice - Žatec. Přestože čelní skupina musela často zastavovat kvůli zátarasům na cestě, nepodařilo se ji zbytku kolony dohonit. Natzmer žádal velitele, aby nařídil delší přestávku. Ta však byla nařízena až u letiště v Žatci, kam měly přiletět dva letouny Štorch ze Semic u Jaroměře. Ty však nepřistály. Piloti po vyhodnocení situace odletěli rovnou do Německa. Počítalo se s tím, že již odpoledne bude Schörner v Žatci, kde mělo být nové velitelství armádních skupin Mitte. Náhle přišlo oznámení, aby se počkalo na příjezd majora Mayer-Detringa s instrukcemi z OKW. Z Plzně, kam přiletěl z Mürviku, ho přivážela americká kolona (mise). Kolem poledne 7. května 1945 dorazila americká kolona do Prahy (i když se zde verze jednotlivých svědků liší). Skutečností však je, že do Hradce Králové přijela americká mise 8. května 1945 okolo půl deváté ráno na Velké náměstí a do ulice Karla Tomana. Po krátké zastávce pokračovala přes Hořice v Podkrkonoší do Velichovek. Jednalo se ale jen o část amerických vozidel, především kolových tanků M 8. Ve Velichovkách je očekávala kolona německých vozidel. Čas příjezdu nelze přesně stanovit. Americké vozy Velichovky nejprve obklíčily a teprve potom začaly do obce najíždět po silnicích i přes pole. S hlavními německými velitely se ale minuly. Polní maršál Schörner i generálleutnant Natzmer opustili městečko dříve, než americká mise dorazila. Schörner se ještě na velitelství ve Velichovkách domníval, že nejpozději v noci z 8. na 9. května odletí a pokusí se dosáhnout bavorských hor, kde měl být jeho úkryt. Spoléhal na to, že je známou osobností, proto se dostane do amerického zajetí včas. Natzmer mu odpověděl, že jeho rozhodnutí chápe, ale neschvaluje. Domníval se, že skupina německých armád bude potřebovat pevné vedení ještě 9. a 10. května a Schörner by mohl dohodami s Američany dosáhnout více než on. Nadřízený však na svém rozhodnutí trval.

Letiště v Žatci stálo v těsné blízkosti tehdejší hlavní silnice. Ze severu byl hlášen nástup ruských tanků. Hlášení, které se zdálo být nepravděpodobné, však potvrdili i očití svědci. Asi za hodinu byl spatřen ruský tank na severním okraji a byla slyšet tanková střelba. Za těchto okolností se nedalo pomýšlet na setkání se zbytkem kolony. Rovněž Žatec už nepřicházel v úvahu jako nové velitelství skupiny německých armád, jak popisuje situaci Natzmer: Pokračovali jsme tedy v cestě směrem na Podersam (Podbořany), abychom tam vyzkoušeli možnost opětovného setkání štábu. Zde se k nám v šeru připojily tři automobily. Jeden z letounů Štorch byl zjištěn na louce (poznámka: zřejmě to byl jiný letoun, než ten očekávaný). Přítomnost nepřátelských tanků v žateckém prostoru pak ukazovala, že rozkaz držet krkonošské pozice nemohl být 4. obrněnou armádou splněn. Po dojezdu jsme se nastěhovali do budovy velitelství, pokračuje Natzmer, kde se to hemžilo vojáky všech hodností, kteří žádali aktuální informace. Schörner zavolal místního velitele, aby mu obstaral civilní oblek. Nechal vyklidit jednu místnost na velitelství pro sebe. Mezitím se objevil další letoun Štorch, který se stal jediným použitelným dopravním prostředkem. Protože se nepodařilo navázat spojení s okolními jednotkami, rozhodl jsem se, že ráno 9. května poletím do štábů 1. obrněné a 17. armády, abych získal přehled o situaci. Schörner se postavil na odpor, protože letoun potřeboval pro sebe. Tehdy mezi námi došlo k prudké hádce. Oznámil jsem mu, že nechám letadlo hlídat a zabráním mu v odletu. Po uklidnění mi Schörner sdělil, abych vedl skupinu německých armád dál, jak jen to půjde. Předal velení, poděkoval za mou činnost a vrátil se zpět do pokoje.
/pokračování zítra/
Milan Lajdar

Poslední články autora

lajdarOPRAVA:12:268.5.2008 12:26:07
NoraZmatek v letopočtech......11:388.5.2008 11:38:46

Počet příspěvků: 3, poslední 8.5.2008 16:33:35 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.