Jahodová polévka

pondělí 13. říjen 2008 10:41

Tajemné rodinné recepty a domácí speciality mají své kouzlo. Například kamarád Láďa dodnes vzpomíná na bájnou nudlovou polévku od tchyně. Do jeho paměti i žaludku se nesmazatelně zapsala „zlatým písmem“.

Jednou přišel na návštěvu ke své budoucí manželce a byl dotázán budoucí tchýní, zda si dá nudlovou polévku. Přikývl, protože – ničeho netuše – usoudil, že dobrá nudlová polévka nemůže člověku uškodit. Jak se ovšem mýlil! Paní domu kydla do hlubokého polévkového talíře zbytek šunkafleků od nějaké předminulé večeře, pustila z vodovodu horkou vodu a vše zalila.
- Láďo, papej, ta ti bude chutnat!
Láďa zamíchal „polévku“. Aby neurazil, pár lžic pojedl, a pak vše běžel zvrátit. Ovšem nenápadně, aby se tchyně neurazila…
Jenže se říká: Jaká matka – taká Katka. Doma to pak měl po svatbě na pokračování… Ale to by bylo na knihu.

Můj tchán projel pracovně několik exotických zemí a přivezl si různé recepty. Občas je realizuje v těch nejnemožnějších kulinářských kombinacích. Když nastane červen a dozrají jahody, pravidelně vaří jahodovou polévku. Jinak řečeno: kdyby nebyla ten rok speciální jahodová polévka, asi by vůbec nezačalo léto!

Na jahodovou polévku se sejde celé příbuzenstvo. Je to rituál hodný kouzelníků a šamanů woodoo. Ne snad ani tak její příprava, jako následná konzumace. Všichni sedí u čistých talířů a mistr kuchař vše ještě v hrnci dochucuje a dolaďuje. Tu přidá jahodu, tu hovězí vývar, tu pařát ze slepice. Mocně míchá, aby se jahody nepřipálily, a po očku pokukuje ke stolu, kde pokorně čeká osazenstvo, pravidelně pozvané na neobvyklý zážitek. Jahody voní, vývar též. Vše vypadá neškodně, dokud se vám tato kombinace neocitne na jazyku. To jsem ovšem ještě netušil.

- A máme hotovo! prohlásí tchán a sundá řeznickou zástěru. - Tohle je specialita, kterou nikdo nezná. Ke své škodě, jak mi zajisté dáte zapravdu!
Poté přenese hrnec s jahodovou polévkou na prkénko doprostřed stolu a začíná nalévat.
- Klidně mi přilej, prosí jeho dospělá dcera.
- Jo, mně taky můžeš dát víc, pobízí jeho dospělý syn.
Upřímně, fakt jsem byl na jahodovou polévku – zejména po rodinném teatrálním úvodu – hodně natěšenej. Konečně bylo nalito.
- Tak dobrou chuť! popřáli jsme si vespolek.

Vzal jsem do pusy první sousto. A měl co dělat, abych ho okamžitě nevyprskl. Taková kombinace se vážně nedá polknout. To bych raději pozřel něco málo z polévkového kotle někde v Africe, ze kterého čouhají hnáty s kopyty i opičí pracky a na hladině se lehce pohupují antilopí oči a hromada červů. Aspoň to jsou všechno bílkoviny. Jenže jahodová polévka s hovězím vývarem…

Rozpačitě jsem míchal svoji porci a pokukoval po ostatních. Také míchali. Tahle hostina bude ještě tuze zajímavá!
- Já ji mám rád chladnější, řekl nakonec tchán – kuchař. - Jdu s talířem ven, aby rychleji vystydla.
Sotva vyšel ze dveří, vypukly manévry. Tchyně vpadla do koupelny a větracím okénkem sledovala postup svého manžela přes zahrádku ke kompostu. Všichni popadli talíře a vylili svoji porci jahodové polévky zpátky do hrnce. Pak ho vzali a chvátali vylít do záchodu.
- Máte čas, ještě se nevrací, hlásila tchyně nejnovější vývoj situace. - A spláchněte pořádně mísu, ať nic nepozná!

Tchán se po chvíli vrátil s prázdným talířem.
- Ta si byla! A co vy? Chutnalo, chutnalo?
Všichni souhlasně kývali hlavou a chválili, že letos byla jahodová polévka ještě pikantnější a chutnější než vloni.
- Tak zas až za rok, usmál se kuchař. - Aspoň se máte na co těšit.

Nechápal jsem naprosto nic. Jelikož jsem však byl od samých počátků manželství veden k tomu, abych se na nic nevyptával a hlavně nic neřešil, mlčel jsem. Až při zpáteční cestě autem domů:
- Když tu jahodovou polévku tak milujete, proč jste ji vylili?
- Copak se to dá žrát? odpověděla mi manželka.
- No, nedá. Ale třeba by si přidal a dojedl by ji sám.
- Ty si fakt myslíš, že ji jí? Vždycky s ní vyjde ven a tajně ji vyleje do kompostu.
- Tak proč ji vaří, když ji nikdo nejí?
- Protože si myslí, že nám chutná!
- Aha, logické!

Po pravidelné porci jahodové polévky od tchána až pak konečně vypukne pořádné léto. Žírný čas slunce, tepla a radosti. Jen škoda, že je tak krátké. Tak zase za rok!
Milan Lajdar

Poslední články autora

seniorPolská20:4913.10.2008 20:49:16
zuzanaletní zážitky15:3213.10.2008 15:32:17
Helena S.Nevím, jestli tyhle hry12:5313.10.2008 12:53:22
PetraNa jahodovou polívku12:3513.10.2008 12:35:09
bléjahodovou polívku12:2413.10.2008 12:24:41

Počet příspěvků: 5, poslední 13.10.2008 20:49:16 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.