Huba v plamenech

čtvrtek 16. říjen 2008 09:34

Možná by se mohlo zdát, že můj text bude o nějakém kandidátovi ve volbách, ale není tomu tak. I když by možná toto přirovnání bylo při současných předvolebních projevech výstižné.

Huba v plamenech je čistě kulinářská záležitost. Naposledy jsem měl hubu v plamenech včera, kdy jsem si na cestu z Prahy do Hradce Králové koupil kořeněnou slaninu, ale netušil jsem, že je obzvláště kořeněná. Kdybych ji mohl zapít tuplákem vychlazeného piva, neměl bych problém. Jenže za volantem mě pálila pusa a já ujížděl jako čert, abych si už doma konečně smočil a uhasil se. Zapíjet slaninu limonádou je totiž horší než kanibalismus.

Někdo to rád horké, někdo ostré. Když jsem byl po „revoluci“ služebně v Dánsku, poprvé jsem poznával jiné dobroty než doma. Jednou navečer jsem vyhládlý vstoupil do nějaké exotické občerstvovačky za babku. Měly tam opečené plátky masa a k tomu na pultech na stojáka misky s neznámými ochucovadly. Trochu neuváženě jsem vzal nůž a silně si potřel svoji porci nějakou čalamádou (nebo dipem, či jak se tomu říká). Okolo stojí hosté překvapeně vydechly a obdivně se rozestoupili okolo mě. Nechápal jsem, proč? Asi vidí poprvé exota z východu, usoudil jsem. Nebo jsem udělal nějaké faux pas? Usmál jsem na ně, jako že se mě nemusí bát a že jsem zcela normální, i když na první pohled tak možná nevypadám. Jenže mrzuté bylo, že mě stejně nespustili oči. Nu což, i komediant musí přežít pár minut trapnosti, než dokončí svůj výstup a odejde ze scény.

Vzal jsem první kousek masa s notnou vrstvou ochucovadla a vsunul ho do úst. Rázem se mi zatmělo před očima. To nebyla huba v plamenech. To bylo rovnou peklo, žíravina, exploze jaderné bomby! Chytil jsem se stolu, abych neupadl. Chvíli jsem měl zavřené oči. Zkolabuji hned, nebo až za chvíli? Pak jsem je otevřel. Dánové stáli okolo mě v tichém úžasu s hubami dokořán. Jsem to ale debil! Už od dětství mě učili, že mám vše nejprve lehce ochutnat a teprve poté přiostřit a okořenit. Mrkl jsem na talíř. Čekala tam ještě pořádná kupa křehkého masíčka, které jsem tak neprozřetelně zkazil. Protože kdybych si stejným způsobem pomazal podrážky bot či piliny, vyšlo by to nastejno. Jenže copak se nechám zahanbit?

Mohl bych se sice ještě navíc zmínit o národní hrdosti, jako že my Češi v cizině a podobné nesmysly. Jenže v té době stále ještě dánská koruna pro nás byla tvrdou měnou a když už jsem investoval, měl bych tohle divadélko dokončit. Tak jsem postupně dával jednotlivé plátky do úst a snažil se při tom myslet na něco hezkého (podobně jako u zubaře, když mi vrtají zub). Kdybych žral žhavé uhlíky, asi by mi bylo líp. Jenže tady už šlo o princip! Nedat se zahanbit, když jsem strhl a vyvolal tolik pozornosti. Nakonec jsem pozřel i ten poslední kousek masa. Opatrně jsem si otřel rty ubrouskem, abych ho svým dechem nepodpálil, a zamířil k východu. Lépe řečeno: stejně jsem moc neviděl, protože jsem měl pocit, jako by mi v hubě vybuchl granát. Jen jsem zhruba tušil, kde jsou dveře, a snažil se k nim dovrávorat. A pak rychle zamířit k nejbližšímu hydrantu… Když jsem opouštěl lokál, ozval se potlesk. Bouřlivý, hektický, oslavný potlesk! Tohle ještě v exotickém občerstvení v Kodani určitě nezažili. Člověk se železnou hubou.

Od té doby uteklo pár let. Když si však na to vzpomenu, dodnes se mi tmí před očima a z pusy mi vyskakují plamínky. A když mi někde dodatečně dávají k jídlu nějaká ochucovadla, poučen vše odsunuji stranou a říkám:
- Děkuji, já už to vyzkoušel a nadosmrti vybral!
Milan Lajdar

Poslední články autora

NULIS ochucovadly17:1218.10.2008 17:12:33

Počet příspěvků: 1, poslední 18.10.2008 17:12:33 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.