Kongres lingvistů na téma: Hlasité monology českých žen

pátek 8. květen 2009 11:09

Včera opět zasedal vědecký kongres naší stolní lingvistické společnosti. Společně jsem došli k závěru, že knih o všem možném je jak …, ale zásadní studie na téma Hlasité monology českých žen při koitálních praktikách dosud chybí.

Přitom je s podivem, že ženy dokáží plynule mluvit i při velmi intimních chvílích, kdy my už ani nehlesneme a pouze se snažíme, abychom to vůbec udýchali. Nejčastějšími výrazy jsou citoslovce. Zejména údivu. „Ach, Oh, Jééééé.“ Podobně sice mluví i krtek v pohádkách pro předškoláky, ale podobnost je opravdu čistě náhodná. Většina dalších zvuků se nasmůlu příliš identifikovat a kategorizovat nedá. Je to přemíra rozmanitého chrčení, sípění, mručení, tokání, neartikulovaných výkřiků apod. Zoolog by si nepochybně přišel na své; my lingvisté však máme problém, jak tyto neidentifikovatelné zvuky vůbec převést do psané podoby. Proto největší přínos k našemu vědeckému bádání poskytují vzorky, které se vyjadřují srozumitelně, nahlas a česky.

Kupodivu často se při tom vyskytují náboženské motivy. Například: „Ach, Bože, Ježíši Kriste, můj Bože!“ Přitom je s podivem, že většinou takto mluví zejména přesvědčené ateistky. Člověk pak znejistí, protože předpokládá, že pozornost je věnována pouze jemu. A ono ne; naopak se volají jména úplně jiných cizích chlapů…

Příliš partnera ani nepovzbudí tzv. návody k použití. Tedy: „Víc, přidej, uber, zrychli, zpomal, jeď, jen tak ťukej, stůj…“ Při automobilových závodech z úst navigátora by to bylo vhodné. Ale v posteli nás to opět mírně vyvádí z konceptu. Kdyby si dáma zaplatila, klidně ji svezeme dle jejího gusta. Obvykle však podobné radovánky táhneme z vlastní kapsy (jen si spočítejte, kolik peněz vrazíte do vlastní manželky). Proto nás podobné povely a příkazy víceméně iritují.

Ještě horší způsob je, když dáma vyžaduje nesplnitelné. Například větami: „Hloub, ještě víc, hloub…“ Jak se říká: Kde víc není, nedá se to jen tak vyčarovat.“ Možná by bylo prospěšnější, kdyby dámy opravdu zůstaly pouze u citoslovcí nebo raději mlčely (maximálně vzdychaly). Jenže chtějte po ženských, aby byly aspoň občas chvíli zticha! To spíš naučím skutečného vola tiše sedět v senátu a na povel i hlasovat (a vsadím se, že to vůbec nikdo nepozná).

Zbývá poslední možnost (polštář na obličej jako humanisté téměř vylučujeme; jedině snad v krajním případě nepřekonatelného odporu k vizuální podobě dotyčné): nabídnout orál. Pokud se dáma skutečně činí a „nešulí“, příliš možností k předlouhým monologům nemá. Ale pozor: kamarád to tak provedl, ovšem netušil, že slečna je profesionální břichomluvkyně. A navíc ještě tisková mluvčí nějakého ministerstva. Nažvanila toho prý tolik, že dotyčného z toho dodnes bolí hlava… Pokud tedy chceme dokonalé ticho, jedna kategorie občanek by byla určitě nejideálnější. Jenže to bychom zas nemohli dělat lingvistický výzkum!
Milan Lajdar

Poslední články autora

AAto je zvlastni19:3619.5.2009 19:36:25
marekBydlel jsem na koleji,21:018.5.2009 21:01:58
CocotteOnehdá jsem byl s jednou lehči,14:328.5.2009 14:32:52
kubrtNavrhuji rozšířit bádání13:528.5.2009 13:52:41
Karel JirásekMožná by to chtělo13:248.5.2009 13:24:29
NMMarné očekávání12:578.5.2009 12:57:43
čtenářMilý pane Lajdare, bravo...12:338.5.2009 12:33:38
HonzaHloubeji to jde vzdy. Jen se musi12:058.5.2009 12:05:12
BurešKarma jak vyšitá11:468.5.2009 11:46:33
Pepe"jen tak ťukej"11:178.5.2009 11:17:20

Počet příspěvků: 12, poslední 19.5.2009 19:36:25 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.