Sám doma

úterý 9. červen 2009 11:04

Po delší době jsem sám doma. Je to však relativní. Přistihl jsem se, že mluvím sám se sebou. A smál jsem se na celé kolo, když kočka s mobilem za krkem lítala po bytě. Také je slušnost ráno pozdravit andulku Bibika a občas mu přes den zahvízdat.

Navíc, když se urodí, tak je všeho požehnaně. Kamarád odletěl na Krétu a já mám k dispozici další byt. Krmím v něm rybičky. Ještě před odletem mě informoval:
- Můžeš vypít cinzano, vykouřit doutníky, dát si šlofíka. Hlavně tam ale netahej žádný děvky.

Jo jo, bejvávalo! Ne, že by děvky nebyly… Jen nějak není zájem z mé strany. Naopak si vážím klidu a samoty, kdy na mě nikdo nemluví, a já nemusím nikomu na nic odpovídat a tvářit se příjemně. Takhle mluvím se pouze zvířaty a jsem rád, že mě vnímají, ale nepřou se se mou.

Byly totiž kdysi doby, kdy jsem nikdy sám nebyl. Ani jako ženatý. Naopak. Od té doby ctím zásadu pana doktora Plzáka, který radí: když se člověk vrací domů nečekaně a předčasně, měl by to nejprve oznámit telefonem. Když totiž má manželka odjela s dětmi na chalupu, obvykle doma vypukly reje. Vymluvil jsem se, že mám moc práce… A přišli kamarádi, dovezl se chlast i děvky. Jen jednou jsem si přivedl takovou téměř éterickou bytost a připravil ji velice romantickou večeři při svíčkách, aby se hned nevyděsila. Jenže před jejím příchodem dorazila zcela nečekaně o den dřív i manželka s dětmi. Pamatuji si, jak dětičky zcela samozřejmě usedly ke stolu a radostně konzumovaly všechny dobroty, které jim tatínek připravil a uchystal. Moje žena se však ničeho nedotkla, pouze pobaveně a ironicky pokyvovala hlavou. Jasně, měl jsem máslo na hlavě. Rovněž jsem však nemohl být veřejně popraven, neboť jsem nebyl lapen při činu. Ale bylo to vo fous!

Samota tíží, píší zralá děvčata, která vyprovodila z domu usouženého exmanžela i dospělé děti a jako černé vdovy lákají další kořist. Samota je zejména svoboda, tvrdím já. Oblečení házím na zem, jak mi odpadne od těla, noviny rovněž. Na plný pecky řve bytem má oblíbená muzika a šlofík si hodím klidně hned v devět hodin po ránu. A nikdo se nediví a nikdo mi nevyčítá, proč jsem ještě nevyluxoval a už ležím s novinami na gauči. Jenže… Jsem pár dní sám doma a už mi to leze na mozek. Mluvím s kočkou, mluvím s andulkou a před chvílí jsem si nahlas vyčítal, jaký jsem to blbec korunovaný. Dva volné byty – a nic. Nedá se nic dělat; už mě to sice moc nebaví, ale asi se půjdu poohlédnout po nějakých děvkách. Bude to sice drahé – vzhledem k mé sešlosti. Ale nemůžu si dovolit, aby se kamarád po příjezdu ptal:
- Tak co děvky? Doufám, že tady žádné nebyly!
A já abych se u toho aspoň malinko nezačervenal…
Milan Lajdar

Poslední články autora

RozinkaRopucha21:5712.6.2009 21:57:04
josef hejnaUmíte nejen pobavit.14:259.6.2009 14:25:19
Lída V.Jak já Vám rozumím!12:319.6.2009 12:31:19
Pepečlánek jako obvykle,11:469.6.2009 11:46:03

Počet příspěvků: 4, poslední 12.6.2009 21:57:04 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.