Základní lidská práva

středa 22. červenec 2009 08:24

Jelikož jsou prázdniny, vyjíždím na cesty. Občas nedobrovolně, ale co se dá dělat. Stejně si to haranti ani nezaslouží, že mají tak dlouhé volno! Jenže, co naděláme…

Hodně míst se ukládá do paměti podle různých zážitků. Vyjel jsem na sever Moravy, abych zpět dovezl paní extchýni a dcerku z týdenního pobytu v kempu. Holky byly spokojené, dokonce jsem tam přespal a šel zkusit vodní masáže do lázní Karlova Studánka. Fakt úchvatný. Trysky zprava, zleva, zdola, shora. Cítil jsem se jako vyměněnej – úplně v jiným těle. Pak jsem si dal v místní cukrárně točené pivo a holka zmrzlinový pohár. Velkej stál 60 Kč, dětskej poloviční 50 Kč. Logiku v tom nehledejte. Paní prodavačka nám potvrdila, že tomu tak opravdu je a výhodnější je objednat pohár velkej. Byl dobrej! Vím to, protože v něm dcera objevila nějaké ovoce, které údajně nejí, a já ho musel k tomu pivu dojíst. Lépe řečeno: nemusel, ale co mi zbývalo, když jsem to zaplatil. Navíc jsem byl z těch trysek tak uvolněnej, že mě musely následně dolovat z auta, protože jsem se nemohl od volantu hnout. Ale i to patří k poznávání na vlastní kůži.

Druhý den ráno jsem vybalil upínáky na auto, abych mohl na střechu nandat dvě velká jízdní kola, která tam měly s sebou. Mé obavy se vyplnily: vypůjčené příčníky vůbec nebyly použitelné pro mé auto. Abych je mohl namontovat, nejprve bych musel do karosérie vyvrtat čtyři díry. Na mé zabudované střešní lyžiny se nehodily. Tak jsem řešil prostorový rébus, jak do auta nandat dvě kola, dceru, paní extchýni, živého psa a mnoho nadbytečné bagáže. No, vyšlo to na chlup. Vlastním totiž skvělé autíčko Mazda Demio, které na první pohled není příliš velké, ale už jsem v něm převezl i stůl, skříň, jednu opilou partu zhruba deseti lidí a mnoho dalšího materiálu. Až se divím, že se tahle auta u nás příliš neprodávala, i když patří mezi velice spolehlivé, hezké a velmi praktické vozy.

Na cestě z Vrbna pod Pradědem jsme se zastavili v Králíkách. Zejména z piety, protože se zde narodil můj kolega. Zkrátka jsem chtěl tuhle zapomenutou díru, kde přišel na svět, spatřit na vlastní oči. A také proto, že paní extchýně, se kterou vzájemně udržujeme velmi korektní vztahy, si chtěla odskočit na malou. A hned nastal problém jako vystřižený z románu Zvonokosy. Radil jsem jí, ať zajde do muzea. Žádná ironie v tom nebyla. Jen si myslím že když chce nějaké městečko propagovat turistický ruch a přilákat hosty, mělo by jim umožnit i jedno ze základních lidských práv: důstojně si zajít na toaletu, podívat se do zrcadla, opláchnout si ruce… A v muzeu, kam stejně pravděpodobně téměř nevkročí živá duše, by pro to mohli mít pochopení.

Tchyně však raději svéhlavě zamířila do místní restaurace. Dle pozdějšího vyprávění se k ní zprvu chovali hezky. Byla by ten den vlastně jejich prvním hostem, takže se příjemně smáli a mávali na přivítanou jídelním lístkem. Pouze však do chvíle, kdy je ujistila, že si nic neobjedná, neboť si jde pouze odskočit.

Chápu, že mají zájem, aby si u nich hosté nejen „odkládali“, ale zejména přijímali a platili. Jenže když zavítá přespolní, měly by mít určitou domovskou čest a dělat dobré jméno svému městečku jaksi společně. Zkrátka táhnout za jeden provaz, i když budou v tomto případě mírně škodovat. Nestalo se. Nakonec paní tchýně zvítězila a svá základní lidská práva si prosadila, i když ji z restaurace vyprovázely polohlasné nadávky a spílání. Je docela hloupé, že se pro nás Králíky tím pádem staly městečkem, kde se nejen narodil můj kolega, ale kde se současně důstojně ani nevychčíte!

No nic, čekají mě další výlety po vlastech českých. Jen na ně ani nejsem, bohužel, příliš zvědavej. Už dávno vím, že Čechy (Slezsko i Morava) jsou skutečně krásné. Informují o tom rovněž různé plakáty a prospekty v mnoha jazycích, které se předhánějí v líčení, že právě tato končina světa vás srdečně a upřímně vítá a má zájem, abyste zde pobyli a cítili se spokojeně a blaženě. Jenže je škoda, že to prospektové vítání a zajištěné služby a Bůh ví co všechno je často jenom na těch barevnejch a drahejch prospektech…

Nebo snad Králíkům křivdím? Já bych šel na malou klidně nenápadně ke kašně. Jenže chtějte na starší paní, aby se ukrývala uprostřed náměstí za kamennou zídkou a tvářila se, že je neviditelná…
Milan Lajdar

Poslední články autora

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Milan Lajdar

Milan Lajdar

Co přinese život...

Zajímá mě kde co, ale zejména mezilidské vztahy a kultura.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.